RVHP aneb Rozvoj Vnitřních Hodnot Především

Můj milý deníčku, přišla jsem se jen v krátkosti zamyslet… všechno kolem mě prochází určitým vývojem, tedy i já…

Není důležitá žádná konkrétní část mé bytosti, jsem jednoduše celek, takže vývoj berme jako takový,
ať už se týká tělesné schránky, myšlení anebo třeba chuťových buněk.
Ano, čtete dobře, jsem prostě ve vývinu… :o)

Poslední dobou se na to téma bavím s čím dál širším okruhem lidí a všichni ze sebe máme podobné dojmy, což je mimochodem logické, protože si v tento okamžik neumím představit
nic horšího než "zůstat stát".
Takže moje cesta vpřed vede přes duchovno, vztahy, íkvé a spoustu dalšího, i k poznání například širších a hlavně kvalitnějších delikates, které najednou umím vnímat, ať už se jedná třeba o vína anebo, světe difse, tvrdý alkohol, který bych do minulé soboty dobrovolně nepožila. S právě vzplanuvší láskou musím říct, že teď pekelně žeru Zakapu… to, co sklenka v ruce uvolňuje
do mého nosu, ten medový povlak, který se mi udělá na jazyku po malinkatém doušku,
to teplo, které mám v krku… ááách… další můj životní posun vidím v tataráku… jedním slovem orálníorgasmus… nebo mě teď napadla třeba tlačenka, na kterou teda navážu trochu jinak
a vlastně úplně odbočím… :-P
Konala se mezisvátková pánská jízda mého milého, kdy chlapci pořádali zabíjačku, já byla v ten okamžik u rodičů v Čechách a byla mi jen podávána průběžná hlášení o prasečích a alkoholických pokrocích, od kterých se přímou úměrou odvíjela i vácheň na druhém konci drátu… ťuťů… :o)
Po vystřízlivění z hektolitrů slivovice a následné trachty na počest padlého vepře (z lásky nikoli,
ta mu budiž permanentní vopicí), a kdy já dojela z náruče zploditelů zpátky do náruče majláf, jsem si poslechla báječný podrobný popis celé ekšn i se jmenným seznamem všech ostatních, kteří se sice nezúčastnili, ale byli zahrnuti v kolečku rozvozu výslužky. Ze zabíjačky mám nejraději maso,
ať už pečené, uzené, grilované, malované, jakékoli, no a pak ponovu tlačenku, všechno ostatní mi připadá jako plýtvání, takže jsem ani žádný prezent nečekala, protože mimo to, že mě můj milý
při prvním rande vyhladověl, nadále se o můj pupík stará velmi vzorně. A snad se už dostanu
i k jádru… Protože tedy tlačenku ráda mám a dokonce vím, kde prodávají výbornou, sem tam si pro dvě tři kolečka zajdu, což jsem udělala i teď. Pochutnávali jsme si na ní na snídani, když během normálního povídání padl dotaz, kterému se asi nikdy nepřestanu smát: "Jak ti chutnala
ta naše zabíjačka?" Po mém osmivteřinovém pohledu s výrazem, jestli otázku myslí vážně, bylo naprosto nádherné, když mu došlo, že mi minimálně týden vykládal o zážitcích a chuťovkách
a všem možném, ale nechal mě jen u prachsprostého teoretického posouzení celého
toho jejich gastroporna… :o)

Sice jsem při dnešním povídání nedošla z bodu á do bodu bé, ale kamsi do bž, ale aspoň se mi ulevilo, když jsem si tu tak zakamuflovaně postěžovala do éteru… i tomu se říká vývoj… :o)))